Řetězec z promluvy intonačně či graficky, tedy čárkami, pomlčkami n. závorkami, vyčleněných vsuvek, doplňků, komentářů či korektur, které nejsou – ač s ní obsahově souvisejí – tematicky začleněny do hlavní promluvové linie textu, na níž „parazitují“. Obvykle jde o terminologické, jinojazyčné n. stylistické alternativy k výrazům konstituujícím základní promluvovou linii. Tak je tomu v příkladu Víra v Krista je skálou, na níž je založena církev (srov. 1K 3,10–15). Tak jest rozuměti výroku Ježíšovu u Mt 16,18: „Ty jsi Petr (řecky petros), a na téť skále (řecky petra) vzdělám církev svou.“ Protože petros v řečtině znamená úlomek skály (petra), vztahují se výrazy (řecky petros) – (řecky petra) – (petra) k výrazům Petr a skála, které konstituují základní promluvovou linii. Výrazy (řecky petros) – (řecky petra) – (petra) spolu naproti tomu tvoří specifickou linii, která se na jedné straně opírá o základní promluvovou linii, na druhé straně ale vykazuje i vlastní specifickou spojitost: zde opakování řeckých výrazů v nominativu (tedy ne vždy ve shodě se syntaktickou rolí výrazů, na něž se vztahuje) a v závorce, tedy výrazů v jednotném kódu a v určité formální a syntaktické podobě, které představují vsuvku signalizovanou závorkami – a při hlasitém čtení intonací, výškou hlasu a pauzou. Jiným příkladem mohou být mj. (pročíslované) poznámky k odbornému textu v poznámkovém aparátu pod čarou, které po stránce obsahové (bibliografické údaje, překlady, doplňkové údaje k biografii pojednávaných osob, varianty v pojetí zavedených termínů apod.), syntaktické (jednotná podoba citace) i formální (pročíslování apod.) mívají jednotnou podobu a jako doplňkové informace formálně tvoří v.p.l.

✍Hrbáček (1994:71) daný pojem a termín nepovažuje za vhodný z více důvodů. Jeden spočívá v tom, že „vybočení ze základní promluvové linie nemusí znamenat pouze odsunutí do pozadí některých částí textu“, ale může naopak znamenat „i zvýraznění nebo zdůraznění části textu čili jejich vysunutí do předního plánu textu“. Jiný spočívá v tom, že „upozaděné nebo zvýrazněné části textu netvoří souvislou linii, tak jako ji tvoří základní text“. Místo toho proto navrhuje termín reliéfizace (výpovědi a textu), jíž rozumí „komunikačně významové odstupňování výpovědi nebo textu grafickými a zvukovými prostředky, aniž se přitom poruší syntaktická struktura výpovědi nebo textu“ (✍Hrbáček, 1994:67). Oprávněnost termínu v.p.l. Hrbáček uznává např. pro poznámkový aparát, který „tvoří paralelní, ale ne rovnocenný text [...] k textu základnímu“ (✍Hrbáček, 1994:72).